Rodina, základ státu ?!
Rád bych se tímto podělil o svůj poznatek, kterého jsem nabyl... Znáte možná heslo „Rodina, základ státu...“, ale co to vlastně znamená? O to bych se rád s Vámi podělil a zveřejnil tak názor svůj.
V podstatě to zní velmi jednoduše a jasně, ale když se to týká jednotlivce, tento termín je možná širší, než se zdá. Ono na první dobrou lze říci: to je jasná myšlenka a co je na tom. Jenomže... Co když je to alfou a omegou všeho, kde žijeme a v jakém světě se pohybujeme.
Osobně to cítím tak, že rodina je základním stavebním kamenem společnosti, ale termín rodina je hodně obecný pojem. Pro někoho je rodina pojem takový, že je tím míněna matka, otec a děti nebo dítě, kteří oba zplodí, a svým způsobem je to správně. Pro někoho může být rodina širším pojmem, může to znamenat jak pár muže a ženy, kteří mají své potomky a na ně navazující příbuzenstvo z obou stran partnerů, a i to je správný termín.
Nyní to pojďme probrat trochu podrobněji a možná i s přesahy do jiných tématických okruhů, které s tímto ale chtě nechtě souvisí...
Historie rodiny a její význam
Oba výše zmíněné pohledy jsou danou optikou správné, ale co mohlo být původně míněno oným mottem v úvodu? Začněme trošku ze široka a vraťme se částečně zpět do historie.
Rodina tvořila vždy jakousi jistotu, pospolitost a díky vzájemným citovým, zvykovým i majetkovým vazbám poměrně silnou jednotku, která se generaci co generaci zvětšovala. Dovolme si tímto vzít jako paralelu nějakou známou rodinu nebo rod, které lze obecně takto pojmenovat. Tento termín je znám spíše z kruhů šlechtických, podnikatelských a obecně s rodů, které mají nějakou tradici a odkaz, který se dochoval i dodnes, které díky jejímu odkazu známe i v současnosti.
Co odlišuje tyto rodiny od rodiny běžného lidu, pomineme-li odkaz skrze myšlenkové nebo hmotné dědictví, které zanechali? Jde zejména o to, že cílem těchto rodin bylo zachovat rodovou linii.
Ano, bohužel někdy to bylo i řekněme více „na sílu“, kdy se vzájemně spojovali i příbuzní více či méně vzdálení a vedlo to ke známému problému, kde díky nedostatečnému genetickému mixu a rozmanitosti rod postupně mohl zčásti upadat a vymykat se původnímu plánu.
Byly zde i sňatky uzavřené z rozumu, prospěchu, které logicky nevedly ke vzájemnému štěstí dotčených aktérů plánovaného svazku. Toto vše a mnoho dalšího byly jistě chyby a člověk chyby dělá a dělat bude. Rozumný člověk se ze svých chyb snaží poučit. Ne vždy se toto stane hned. Někdy se člověk poučí napodruhé, někdy až na podesáté, takoví jsme a takoví asi i budeme...
Rodina v 20. století
Proč toto zmiňuji... Elegantně se vracím téměř do současnosti, i když ne úplně té aktuální, ale do generace našich matek, otců, ale i babiček a dědečků, možná i prababiček a pradědů, resp. do generací nám nejbližších, se kterými se můžeme za svého života setkat a my s nimi...
Zde se pomalu dostáváme „k jádru pudla“ celé této myšlenky...
Naši pradědové, dědové, otcové a naše prababičky, babičky a maminky žili v období, které z části definovaly války, rozbroje, rozdělování společnosti a spory o území, ať to jsou obě světové války, ať je to studená válka. Celé dvacáté století bylo protkáno nepěknými spory, rozdíly států, národů a politických názorů, ale na čem byly tyto spory stavěny?
Právě, že na zájmech států těch i oněch, kdy stát reprezentoval zájmy svých občanů, tedy výhradně rodin, kteří tvoří národ, a národ, který následně tvoří stát.
Ale povedlo se to? Můj subjektivní názor je, že moc ne. Respektive z hlediska běžného občana, člena rodiny reprezentující střední třídu, se svět tak trochu změnil...
Naše babičky a dědové žili v období, kde mezi světovými válkami byl svět, ve kterém žili, poměrně zbídačený, stát vysátý, populace - rodiny ztratily své otce, syny i dědy. Po válce přišla naděje, naděje v mír a touha budovat novou společnost, která se vytvoří právě na základě rodin, resp. potomstva, které z těchto rodin vzejde.
Bylo nutností rozdělení rolí ženy a muže. Žena je nositelkou života. Díky úžasným schopnostem ženského těla je možné zplodit další život. Je to malý zázrak sledovat, jak tento život vzniká a roste v těle matky. Ano, striktně vědecky jde o reprodukční proces, ale ve své podstatě jde o malý zázrak, když se narodí nový život... TO jsem ale lehce odbočil...
Meziválečná generace budovala nový svět, poválečný svět. Pojem blahobyt, nadbytek byl naprosto abstraktní pro většinu všech zúčastněných.
Co byla ale věc nutná, bylo to, aby rodina držela pohromadě, lépe řečeno širší rodina držela pohromadě.
Předávání tradic a řemesel
Vezměme to na příkladu předávání vědomostí z generace na generaci.
Otec měl syna a cílem otce, ne ze své sobeckosti, ale díky pragmatickému chování a selskému rozumu, vedl svého syna tak, aby navázal na otcovo řemeslo. Někdy se to podařilo lépe, jinde méně dobře, ale tato touha byla samozřejmostí.
Proč tomu tak bylo? Jistě proto, aby se rodina uživila, aby prosperovala, aby právě zanechala nějaký odkaz. Aby třeba sklář nebo kovář, který přenechá své řemeslo další generaci, předal informace, zkušenosti, rady a moudrosti té generaci nastupující, a aby se generace příští měla lépe, aby další generace měla třeba úspěšnější kovářství nebo sklárnu, aby se syn stal mistrem kovářem nebo huťmistrem...
Dává to veskrze smysl a většina slavných známých rodů dodnes i takto začínala. Díky své píli a práci se i dělnický rod mohl stát rodem urozeným a dodnes známým, zmíním například rod Chotků, podle kterých jsou dnes pojmenovány známé sady v Praze nebo jejich sídlo Kačina u Kutné Hory.
Generační změny v rodinných hodnotách
Vraťme se ale k meritu tohoto článku...
Naše babičky a dědové tuto tradici nebo tento „tah na branku“ měli... Národ se díky jejich práci rozvíjel a vyvíjel. Jejich děti se již rodily do světa jiného, zdravějšího, bez přímého poznamenání války, rodily se do vznikajícího lepšího světa, viděli pak ten svět jinou optikou.
Viděli své rodiče jako tvrdě pracující bytosti, které upřednostnily své blaho nad blahem svých dětí... Někdy se tyto děti, řekněme narozené v generaci poválečné, dnes označované populárním termínem jako „babyboomers“, vzhlédly v jejich odkazu a tvrdé práci, někdy už si chtěly žít po svém a zde se začíná lámat pomyslný chléb.
Díky rostoucí životní úrovni již potřeby pospolitosti a integrity rodiny pozbývaly nutnosti a stávaly se spíše symbolickým gestem.
Díky rozvoji měst a přesunu mnoha lidí do měst začal růst pocit, že ono se to nějak zajistí, ať jde o jídlo, bydlení, zdraví, bezpečí. Díky penězům, které se vydělaly, si můžu koupit i to, co by ani nenapadlo generaci dřívější. A je to i správně, je to znamením rozvíjející se společnosti.
Co se začalo bohužel opomíjet, je úcta k řemeslům a k práci, která zajišťuje ty nejdůležitější potřeby pro život, tím je bezpečí, strava a zdraví.
Vývoj generačních hodnot a individualizace
Další generace navazující na poválečné děti je generace „X“. Toto už je generace přibližně dnešních padesátníků. Tito lidé už znali jen z vyprávění útrapy, sebezapření o obnově rodiny, tedy národa po válečných dobách.
Jejich život se odvíjel již hodně od výdobytků doby, jídla bylo dostatek, zdravotní péče byla zajištěna, bezpečí střežil stát, život byl úplně jiný a z toho i potřeby a perspektiva této generace se začala zaměřovat spíše do roviny seberealizace. Rodinné vazby, předávání řemesel již pomalu upadaly až na několik výjimek...
Zde už se chléb láme ještě více... Pojem jako rodinná pospolitost se začíná odsouvat do pozadí a začalo to být spíše danou dobou a optikou bráno za omezující...
Děti těchto dětí, tedy dnešní třicátníci a čtyřicátníci, označovaní za generaci „Y“, se rodily do ještě jiné doby. Potřeby přežití již byly překonané, strava, bezpečí a zdraví jsou samozřejmostí. Nyní je na popředí zábava, zážitky, seberealizace... Vše co poukazuje směrem na zachování tradic a pospolitosti je nejen upozaďováno, ale bráno přímo spíše k smíchu jakožto přežitek dávné minulosti.
Ale asi je toto přirozené a nelze to nikomu vytýkat, tato doba si toto „žádá“ a předkládá svět plný možností, který je hřích neprobádat. Sám jsem zástupce této generace a užíval jsem a užívám těchto výdobytků doby, ale...
Považuji se spíše za hloubavého člověka, který se nad věcmi zamýšlí a nepovažuje vše zřejmé za predikát a samozřejmost a zamýšlím se nad tím, proč se něco děje kolem mě a snažím se na věci dívat z různých pohledů a perspektiv...
Konspirační úvahy o rozdělení společnosti
Stejně jako můžeme dnešní svět pojmenovat za svět individuálního rozvoje, seberealizace a bezlimitní možnosti růstu, cestování a možností, pak vidím i z mého pohledu jednu rostoucí trhlinu, která bourá vše, co se vybudovalo v minulých stoletích, a to právě ve vztahu k rodině, která je základem všeho.
Vidím tady velmi nebezpečný trend v tom, že je na společnost vyvíjen tlak z různých stran, který se maskuje například za svobodu jednotlivce, ale ve skutečnosti je to spíše tlak na rozbití rodiny, na rozbití tradic a na izolaci jednotlivce.
Tento tlak je často veden prostřednictvím médií, politiky a ekonomiky, které zpochybňují hodnoty, které byly budovány po generace, a snaží se změnit základní pilíře společnosti.
Nemohu si pomoci, ale v této souvislosti jsem si všiml, že i ze zahraničí, a to ze všech světových stran, přicházejí různé organizace a sponzoři, kteří finančně podporují iniciativy zaměřené na „modernizaci“ společnosti, což často znamená podkopávání tradičních hodnot rodiny a vytváření narativů, které podporují individualismus na úkor kolektivu.
Tento jev může být součástí širšího plánu, jehož cílem je oslabení vnitřní soudržnosti národů a snadnější manipulace s populací za účelem dosažení různých politických či ekonomických cílů.
Závěr
Rodina je a vždy byla základním kamenem naší společnosti, a pokud ji oslabíme nebo zpochybníme její hodnoty, může to vést k vážným důsledkům nejen pro jednotlivce, ale i pro celý stát.
Proto považuji za důležité si uvědomit, že rodina není jen prvek sociální, ale je to i nositel hodnot, tradic a stability, které pomáhají budovat lepší budoucnost pro všechny.